Projekt sociálního zaměstnávání osob společensky nepřizpůsobených. Osoby společensky nepřizpůsobené – klienti sociálních kurátorů- jsou velmi málo úspěšní na trhu práce. Tato neúspěšnost má své příčiny na straně jich samotných, ale také v apriorním odmítání zaměstnavatelů některých typů uchazečů o zaměstnání. Příčiny neúspěšnosti na trhu práce.
10) nízká úroveň socializace – nedostatečná schopnost chápat podmínky svého sociálního začlenění a k nim korigovat svoje chování 11) poměrně vysoký stupeň sociálního vyloučení, který přináší celý komplex dalších znevýhodnění- strach z komunikace s institucemi a lidmi (byrofobie, sociofobie)
poskytujícího pocit relativního bezpečí nezbytný pro relaxaci po práci
hledání zaměstnání (jízdné, zdravotní prohlídky, vhodné pracovní oblečení a obutí atd.)
kvalifikaci
Z uvedených příčin je patrné, že jejich překonání není možné pouhým poradenstvím, proškolováním a uplatňováním psychoterapeutických metod. Nedostatečné je zde i doprovázení a sociální intervence na pracovištích u běžných zaměstnavatelů. Jediným vhodným zaměstnavatelem (poskytovatelem honorované pracovní činnosti) může být instituce, která vytváří tyto činnosti nikoliv s cílem dosahování hospodářského výsledku ale s cílem sociální terapie těchto osob. To znamená instituce poskytující nový typ sociálních služeb – služby sociální terapie prostřednictvím sociálního zaměstnávání.
Požadavky na pracovní činnosti vhodné pro takto znevýhodněné osoby musí tedy odpovídat rozsahu již uvedeného znevýhodnění. Požadavky na pracovní činnosti vhodné pro sociální zaměstnávání osob společensky nepřizpůsobených:
započítávat režii
zálohy) dle dosaženého výkonu
majetkovému nebo násilnému
případně možnost práce s kontaktem pouze na poučené pracovníky schopné účelné netraumatizující komunikace.
Kde vzít a nekrást! Se nám mimovolně dere do hlavy po zhodnocení všech požadavků na pracovní začlenění těchto lidí, pro které zatím máme v naprosté převaze jen služby upevňující jejich ústavní závislost a prohlubující jejich stav chronického sociálního vyloučení. Nezbývá než hledat, promýšlet a zkoušet!
Naštěstí se všechny uvedené pracovní nedostatky jen málokdy sejdou u jednoho klienta v rozvinuté formě a také ne všechny uvedené požadavky na charakter práce musí být vždy splněny v plném rozsahu. Je však třeba i ve službách sociálního zaměstnávání vytvořit takové příležitosti pracovních aktivit poskytujících jistý profit, které je možné svěřit jakémukoliv zájemci, právě v době, kdy je výkonem práce podmíněno uspokojení jeho aktuální potřeby ( získat jídlo, nocleh, peníze na cestu či dokonce na uspokojení jeho závislosti).
Přímo ideální zdroj takových prací poskytuje třídění a separace směsného komunálního odpadu. Provozování recyklačního dvora zde nabízí nejen práce v oblasti třídění odpadu (např. vytřídění odpadového papíru, kovů, skla apod.), ale i jeho zhodnocování formou kvalifikované, nebo poučené práce na demontážních a zhodnocovacích pracích (např. demontáž a čištění různých kovových součástek, demontáž a prozkoušení mechanických, elektrických a elektronických diskrétních součástí – zámky, panty, kliky, vypínače, jističe, trafa, ovládací tlačítka a páky, elektronky, tranzistory, odpory, kondenzátory apod.). S využitím poučené a kvalifikované lidské dovednosti je totiž možné recyklovat komunální odpad na daleko vyšším stupni zhodnocení, než jeho pouhou přeměnou na nějakou novou výchozí surovinu. Je samozřejmé, že nerecyklovat dílčí výsledky živé či mrtvé lidské práce a pouze je měnit na jistý druh výchozí suroviny pro další technologické využití, se v tržní ekonomice jeví jako ekonomicky výhodnější, než živou lidskou prací dosáhnout nového tržního uplatnění již využité zhmotnělé lidské práce. Je však třeba si uvědomit, že takto chceme vtáhnout do spotřební společnosti skutečně okrajovou vrstvu společnosti nepřesahující 2% populace. Stejně tak, tato jejich produkce, neovlivní více jak nepatrnou část trhu a naopak zapojení oněch maximálně 2% dnes vyloučených, se dá očekávat, jako jistý přínos poptávky na trhu výrobků a služeb. Naopak nabídka recyklovaných výsledků lidské práce minulého hospodářského cyklu, uvolní ty prostředky, které by nutně obyvatelstvo muselo využít na pořízení nových užitných předmětů V tržní ekonomice je zcela nenasycen jeden trh. Trh práce. Tento trh není zisková sféra schopna naplnit i přes masivní státní podporu podnikání. Je nutné, aby nasycení trhu práce na sebe převzal sociální stát. A to i za cenu, že státem nabízená práce nebude tvořit zisk.
Nezanedbatelné přínosy využití práce společensky vyloučených pro zhodnocování komunálního směsného odpadu je možné předpokládat v ekologické oblasti. Tyto přínosy se nutně projeví jak ve zkvalitnění životního prostředí po stránce přírodní, tak ve zkvalitnění sociálních aspektů ekosystému, ve kterém žijeme. Využijeme-li již vyrobené věci jako recyklované výrobky, ušetříme tím energetické náklady nezbytné na ekologicky nezávadnou přeměnu bývalých výrobků na druhotné suroviny a zároveň i energetické náklady nutné k přeměně druhotných surovin na nový užitný materiál a výrobek.
Po této filipice proti možným ekonomickým a ekologickým kritikům projektu recyklace komunálního odpadu prostřednictvím reinkluze sociálního propadu, je nutné se vrátit k vlastnímu procesu resocializačních aktivit navázaných na pracovní činnosti terapeutovaných sociálně nepřizpůsobených.
Resocializační proces začíná příchodem klienta k sociálnímu kurátorátorovi. Základní motivace klienta k tomuto „úřednímu“ výkonu je jeho potřeba se najíst a zajistit si nocleh. Dožaduje se, na základě svých návyků vytvořených jeho institucionální závislostí, uspokojení těchto jeho základních životních potřeb formou dávky a zdarma poskytnuté služby.
Kurátor: vysvětlí klientovi, že dávku či službu je možno poskytnout jen tomu, kdo si ji nemůže žádným způsobem zajistit sám svým úsilím. Práce schopný člověk má možnost se o zajištění těchto svých základních životních potřeb postarat sám a není odkázán na žebrání o nějaké milodary. Tuto možnost je mu soc. kurátor schopen zajistit vystavením úředního doporučení aby poskytovatel služby sociálního zaměstnávání umožnil klientovi pracovní výdělečnou aktivitu, jejímž vykonáním by již po několika hodinách práce mohl získat potřebné prostředky na zajištění základních životních potřeb.
Klient – se dostaví do reko –dvoru. Tam se ho ujme kvalifikovaný pracovník, který mu vysvětlí co a jak má z e soustředěného komunálního odpadu vytřídit a za jakou cenu tento vytříděný odpad od něho vykoupí. Klient pak pracuje a výsledek svého úsilí si prodá v interní výkupně.
Jednoduchá práce okamžitě ohodnocovaná, pak u klienta, který prokáže soustavnost a spolehlivost při jejím výkonu, může být při jeho zájmu nahrazena jiným typem práce, který má již složitější smluvní zakotvení (dohoda o pracovní činnosti) a složitější kontrolu množství a kvality práce. Odměna pak je poskytována v určitých termínech (týden, měsíc). Při těchto pracích jsou klientovi již propůjčovány pracovní pomůcky a nástroje.
Nejvyšším typem pracovního začlenění je pak přijetí vhodných klientů do pracovního poměru se všemi pracovněprávními důsledky vyplývajícími ze zákoníku práce. I zde však je nutné dbát aby s klientem byly přesně dohodnuty podmínky práce – jeho úkoly, kontrola kvality a množství práce a jasné zásady jimiž se řídí jeho odměňování.
Vedle věcného (technologického) vedení klientů při práci je na pracovišti nezbytná i přítomnost kvalifikovaného sociálního pracovníka, který moderuje sociální vztahy na pracovišti a psychicky podporuje klienty. Pracuje s nimi po stránce jejich postupného zvyšování sebedůvěry ve své síly a jejich přípravy pro vyšší typ pracovního zařazení.
Hledání nových technologických postupů při recyklaci a praktickém využití komunálního odpadu musí v tomto případě mít především na zřeteli tyto priority:
Takový recyklační ekosociální podnik bude naplňovat tyto společenské objednávky:
součástky a výrobky
8) postupné přeměňování společenského vědomí od preference a tolerance kořistnického přístupu k přírodnímu i sociálnímu prostředí, na preferenci uplatňování kultivačního vztahu k lidským i přírodním zdrojům výroby
.
V Brně, únor 2006 PhDr. Jiří Peiger sociální kurátor Magistrát města Brna . |